Clopin:
Ráno má Paříž a budí jí zpěv,
Zvony zní, to zpívá chrám.
Pak jdou chytat ryby a jdou péci chléb,
K tomu zas jim zpívá chrám.
Zvony velké jsou jak hromy v bouři
A ty malé jsou něžné jak žalm.
Kdo zná je, ten tuší, že město svou duši v nich má
A zpívá, zpívá chrám.

Slyšíte je ? Nádhera, co?!
Je v nich tolik barev, tolik roztodivných zvuků.
Ale nemyslete si, že ty zvony tak znějí samy od sebe.

Loutka:
Vážně ne ?

Sbor:
Kyrie Eleison

Clopin:
Ne, ty hlupáčku.
Tam nahoře vysoko, převysoko v temné zvonici žije tajemný zvoník.
Co je to za bytost?

Sbor:
Kyrie Eleison

Loutka:
Co?

Clopin:
Kdo je to?

Loutka:
Kdo?

Clopin:
Proč žije tam nahoře ?

Loutka:
Proč?

Clopin:
Ticho!
Já, Clopin, ti to řeknu.
Uslyšíš příběh, příběh člověka a zrůdy.

Vládla tu noc, když náš příběh se stal
Přístav skryl se díky tmám.

1. Muž:
Tak buď už potichu!

2.Muž:
Uslyší nás!

Quasimodova matka:
Tiše, maličký.

Clopin:
Pár snědých hochů jak stín plulo tam,
Tiše v bázni díky tmám

Převozník:
Za převoz do Paříže 4 zlaté.

Clopin:
A past byla tam, padli do ní.
Přišla hrůza, to ďábel byl sám
A měl stisk neoblomný a sílu jak zvony, co zní,

Muž:
Soudce Claud Frollo

Clopin:
Když zpívá, zpívá chrám.

Soudce Frollo toužil čistit svět od hříšných vin
Viděl zločin, zlo a soudil hned, jen ne svůj čin.

Frollo:
Odveďte tu cikánskou pakáž do soudního paláce!

Voják:
Hej ty! Co to tam schováváš?

Frollo:
Určitě kradené věci. Všechno jí seberte.

Clopin:
Utekla.

Quasimodova matka:
Schovejte nás, prosím, schovejte nás!

Frollo:
Dítě? Ach, netvor!

Arcijáhen:
Stát!

Clopin:
Vykřikl arcijáhen.

Frollo:
Je to ďábelské stvoření.
Pošlu ho zpátky do pekel, kam patří

Arcijáhen:
Dívej se, krví jsi zem potřísnil přímo tam,
Kde Bůh má chrám

Frollo:
Jsem bez viny. Utekla, tak jsem ji honil.

Arcijáhen:
K dávným svým vinám jsi dal další díl
Přímo tam, kde Bůh má chrám.

Frollo:
Mé svědomí je čisté.

Arcijáhen:
Můžeš lhát sobě i těm svým sluhům,
Můžeš smát se i svým výčitkám.
Můžeš skrýt se kam chceš,
Stejně neunikneš pohledům, kterými dál tě stíhá chrám

Clopin:
Frollo celý život znal jen moc a sílu svou.
Náhle se o duši bál, tu svou nesmrtelnou.

Frollo:
Co si počnu?

Arcijáhen:
Vychováš to dítě jako by bylo tvoje.

Frollo:
Co? Uvázat si na krk tuhle zrůdu?
Tak dobře, ale necháte ho žít s vámi v chrámu

Arcijáhen:
Žít v chrám? Kde?

Frollo:
Kde chcete
Když ho nikdo nespatří a dokážu ho skrýt.
Třeba ve zvonici.
A kdo ví, cesty Páně jsou nevyzpytatelné.
Divná děsná nestvůra mi může platná být.
Tak zkus tu žít.

Clopin:
Frollo dal dítěti velice kruté jméno,
Jméno znamenající znetvořený.
Quasimodo.
Znám hádanku jednu a dávám ji vám o tom
Zpívá Notre Dame.
Kdo je ta zrůda, kdo člověk se ptám!
O tom zpívá, zpívá, zpívá, zpívá, dál nám zpívá chrám.